Duch Svatý na fotbalové střídačce

Neděle v 23:30 | TH
Milí lidé,

název dnešního článku je: Duch Svatý na fotbalové střídačce.
Proč zrovna takové?
Nebude to zkušenost z fotbalového hříště, ale něco, co jsem dnes slyšel.
Slyšel jsem totiž pěkné přirovnání od jednoho fajn kazatele, který měl skvělé kázání.
Mluvil o tom, kdo je Duch Svatý a co má společného s Ježíšem Kristem.

To přirovnání řekl zhruba tato:
"Představte si, jak Ježíš Kristus hraje fotbal se svými dvanácti učedníky.
Pak jde na střídačku a vystřídá ho fotbalista s jménem Duch Svatý na dresu.
Duch Svatý pak hraje v zápasu místo Ježíše Krista."

Ježíš Kristus, předtím, než ho ukřižovali,
tak řekl svým učedníkům při večeři, že odejde zpět k tomu,
kdo ho poslal - tedy k Bohu Otci.
Slibuje ale, že jim pošle Přímluvce (nebo jiným slovem, Utěšitele).
Dokonce říká, že jim prospěje, aby odešel - protože pak přijde Přímluvce.

"... "Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi.
5Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal,
a nikdo z vás se mě neptá: Kam jdeš?
6Ale že jsem k vám tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.
7Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel.
Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde.
Odejdu-li, pošlu ho k vám.
8On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
9Hřích v tom, že ve mne nevěří;
10spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;
11soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
12Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět,
ale nyní byste to nesnesli.
13Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy,
neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší.
A oznámí vám, co má přijít.
14On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
15Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl,
že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
16Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte." "

- Bible | Jan 16,4b - 16

Ježíš Kristus odchází a místo něho přichází na scénu Duch Pravdy,
který je tím Duchem Svatým.
Tento Duch Pravdy bude učit Ježíšovy učedníky
a připomínat jim, co Ježíš řekl.
Bude jim pomáhat, když na ně budou doléhat těžkosti.
Bude jim rádcem a utěšitelem, který tu je místo Ježíše.
Duch Svatý jednal od svého příchodu na svátek letnic a jedná až dodnes.

Nastala jakoby střídačka v tom, kdo stojí s námi na hřišti,
jako to je v tom přirovnání se dvěma fotbalisty.

Pak se Ježíš vrátí znovu na místo utkání a dovede zápas k vítězství!
Zatím ale bojujeme rozhodující důležitý zápas
s pomocí Ducha Svatého, který bojuje o vítězství spolu s námi,
kdo jsme spoluhráči v týmu Ježíše Krista.
Bez Boha - Ježíše Krista a Ducha Svatého nemůžeme nikdy zvítězit.
Když jsme slabí, tak nám Duch Svatý přijde na pomoc.
Nejen při fotbale, ale i ve všech oblastech naašeho života.
Zůstávejme věrní v týmu Ježíše Krista, díky Ježíši máme zápas vyhraný
a Duch Svatý nás posiluje a povzbuzuje v tomto zápase.
 

Apoštol Jan píše o svědectví Jana Křtitele

Sobota v 23:59 | TH
Jak je už napsáno v titulku článku, apoštol Jan,
jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, napsal
na začátku svého evangelia prolog, neboli úvod.

V prologu se od šestého verše píše o Janovi.
To ale apoštol Jan nepíše o sobě, protože nikde ve svém evangeliu
nepíše své jméno. Když už o sobě píše, tak proto,
že něco zažil s Ježíšem a mluví o sobě jako o "učedníkovi,
kterého Ježíš miloval", nebo jako "jiný učedník" nebo "ten druhý učedník".

Ježíšův učedník Jan tedy píše o Janu Křtiteli.
Ten byl poslaný od Boha, aby křtil lidi vodou v řece Jordánu
a připravoval je na to, že přijde Ježíš, který je mnohem větší.
Zde je text z Bible, z Janova evangelia 1,6-18:

"Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
7Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
8Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
10Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

14A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu, slávu,
jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
15Jan o něm vydával svědectví a volal:
"To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou,
ale je větší, protože tu byl dříve než já."
16Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
17Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
18Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově,
nám o něm řekl."

Je to svědectví Jana Křtitele, které řekl jako odpověď Židům,
kteří se ho přišli zeptat: "Kdo jsi?"

Když se nás Židé, nebo kdokoliv jiný, zeptá, kdo jsme,
budeme vědět, jak odpovědět?
Jak se v naší odpovědi odrazí náš vztah k Ježíši Kristu?

Je tu ale dobrá zpráva! Jan Křtitel řekl o Ježíši Kristu,
že se skrze něj stala milost a pravda.
O jaké milosti a pravdě to ale mluví?
Zákon skrze Mojžíše bylo Desatero, které je třeba dodržovat.
Každý, kdo nesplnil či porušil alespoň jediné ze všech přikázání,
tak byl před Bohem prohlášen za vinného a trestem je smrt.
Bůh to takto ale nenechal. Poslal Ježíše Krista,
který dokonale splňoval všechny požadavky Desatera,
aby mohl vzít hříchy každého člověka na sebe a zemřít místo něj.
To je milost.

To znamená, že teď můžeme přijmout milost od Boha
skrze Ježíše Krista, který nám tento dar dává a říká nám tím:
že tak milostivý a milující je jeho Otec, nebeský Táta - Bůh, který je v nebesích!

Evangelium - dobrá zpráva

Pátek v 22:42 | TH
"A Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu,
slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,
plný milosti a pravdy." -> Bible | Jan 1,14

V tomto verši je informace,
že se Slovo stalo tělem.
Pak je řeč o Otci a jednorozeném Synu plném milosti a pravdy.

Z evangelií v Bibli můžeme vědět,
že Ježíš Kristus přišel od Boha, svého Otce:
když se narodil jako dítě na zemi - byl to okamžik,
jak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Pak, když Ježíš sloužil a kázal, tak o sobě řekl, že je světlo světa:

"Ježíš k nim opět promluvil a řekl:
"Já jsem světlo světa; kdo mě následuje,
nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."" -> Bible | Jan 8,12

Ježíš je tedy světlo světa. Stojí to za to, abychom Ho následovali!
Díky Ježíši Kristu už nemusíme žít v temnotě a hříchu.

Když za nás všechny Ježíš Kristus zemřel,
tak jednou provždy zaplatil cenu za každou vinu = hřích,
který spácháme vůči Bohu i tím, že třeba Boha neposlechneme.
Hřích nás odděluje od Boha.
Tou cenou za hřích je pak smrt - odloučení od Boha navždy.
"Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti
je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." -> (Bible | list Římanům 6,23)

Ježíš vzal na sebe všechny naše hříchy a nemoci
a zemřel na kříži, aby za ně zaplatil - abychom já i Ty,
nemuseli zaplatit svým životem a zemřít.
Všichni jsme zhřešili. Bez výjimky.
Možná někdo namítne:
"Ale já jsem dobrý člověk." nebo "Vždyť dělám dobré skutky."

V Bibli se o tom píše:

"Vždyť ze skutků zákona' nebude před ním nikdo ospravedlněn',
neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
21Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona,
dosvědčovaná zákonem i proroky,
22Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky,
kdo věří. Není totiž rozdílu:
23všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; ..." -> Bible | list Římanům 3,20-23

v dalším verši je ale naděje...

"... 24jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí
vykoupením v Kristu Ježíši." -> (verš 24).

Ježíš nás svou oběti na kříži usmířil s Bohem.
Proto Bůh každému z nás nabízí odpuštění a tím i věčný život.
Když nám odpustí naše hříchy, které MU vyznáme,
tak už na ty hříchy ani jednou nevzpomene.

"Jestliže vyznáváme své hříchy,
on je tak věrný a spravedlivý,
že nám hříchy odpouští
a očišťuje nás od každé nepravosti." -> Bible | 1. list Janův 1,9

Spasení je dar z milosti a nijak si ho nezasloužíme.
Proč ale Bůh poslal svého Syna, Ježíše Krista, na svět,
aby zemřel na kříži za naše hříchy?
Protože nás Bůh tak moc miloval!

"Neboť Bůh tak miloval svět,
že dal svého jediného Syna,
aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný." -> Bible | Jan 3,16

Díky Bohu za tu záchranu!
 


Na počátku

Čtvrtek v 22:59 | TH
Jak začíná Janovo evangelium?
Slovy o tom, co bylo na samém začátku.
Podobně, jako se píše v knize Genesis, hned na začátku Bible.

"Na počátku bylo Slovo,
to Slovo bylo u Boha,
to Slovo bylo Bůh.
2To bylo na počátku u Boha.
3Všechno povstalo skrze ně
a bez něho nepovstalo nic,
co jest. 4V něm byl život
a život byl světlo lidí.
5To světlo ve tmě svítí
a tma je nepohltila."

- Bible | Jan 1,1-5


Je to tzv. prolog, slova na úvod, kterými začíná Janovo evangelium.
Tento prolog ještě pokračuje dál,
ale zkusme se podívat na těchto pět veršů.

Od prvního verše jsme mohli zjistit,
že na počátku bylo Slovo,
které bylo u Boha
a zároveň to Slovo bylo Bůh.
Pak se dozvídáme, že skrze to Slovo,
vznikl svět - tedy úplně všechno, co je.
Dále je napsáno, že "v něm byl život
a ten život byl světlo lidí.
A to světlo ve tmě svítí
a tma je nepohltila."

Jinou možnou variantou překladu 4. verše by mohlo být:
"... bez něho nepovstalo nic. Co vzniklo, v tom byl život,
a život byl světlo lidí."
(podle poznámky v Českém ekumenickém překladu Bible)
Zde je vidět, že Slovo od Boha tvořilo vše, co má život.
Světlo pak svítí ve tmě a tma je nepohltila,
nebo jiným slovem, nepřijala. (pozn. v ČEP Bible)

Tam, kde je Boží Slovo, tam je život a světlo.

Když budeme číst dál, tak zjistíme,
že se to Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. (verš 14.)

"A Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu,
slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,
plný milosti a pravdy."

- Bible | Jan 1,14

Ježíš Kristus je tedy to Boží Slovo, které přišlo na svět.
Přišel jako světlo, přinést naději ztraceným.
Ježíš přišel jako Zachránce, aby nás zachránil od smrti,
abychom mohli žít spolu s Bohem v nebi navěky,
kde nebude ani smutek, ani pláč.
Hlavně tam už nebude smrt -
budeme moci žít spolu s Bohem,
který nás stvořil k tomu, abychom žili s Ním.

Naděje, která se nevzdá

Středa v 23:58 | TH
Milí lidé,

Předchozí článek je o naději, kterou můžeme mít v Bohu.
Zkusil jsem vám představit celý 43. žalm, ve kterém autor prosí Boha o pomoc,
aby mu Bůh dopomohl k právu, ujal se jeho sporu a dal mu vyváznout z ruky nepřítele.
Pak uprostřed tohoto žalmu prosí Boha o to, aby Bůh "seslal své světlo a svoji věrnost",
aby ho vedly k Boží hoře, k Božímu příbytku - aby ho dovedly na místo, kde je Bůh.
Autor žalmu pokračuje ve čtvrtém verši následovně:
"a já tam přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, zdroji své jásavé radosti,
a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!"
Na závěr žalmu, v pátem verši,
se sám sebe ptá, proč je smuten a proč zažívá úzkost?
Hned poté upírá svou naději na Boha a říká své smutné, úzkostné duši:
"Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu,
jemu, své spáse. On je můj Bůh."

V žalmu nelze přehlédnout, že uprostřed těžkostí,
bezpráví, nespravedlnosti, nebezpečí,
nebo zármutku a úzkosti... se objevuje naděje!
Pisatel žalmu - žalmista, vkládá svou naději v Boha a obrací se k němu.
Mluví dokonce o Bohu jako o "zdroji své jásavé radosti"
a těší se na to, jak bude Boha znovu chválit!

V dobrých chvílích je krásné vzdávat Bohu chválu,
a v těch zlých je třeba důvěřovat Bohu a čekat na Boha s nadějí.
Proto žalmista prosí Boha o pomoc a zůstává pevný ve víře,
že jeho Bůh je vysvoboditel a proto na něj čeká.
Ale myslím, že ve třetím a čtvrtém veši popisuje to, jak se nemůže dočkat toho,
až přijde k Bohu, aby mu hrou na citeru vzdával chválu!

Jenže jak najít tu cestu za Bohem?

Ve třetím verši tohoto žalmu autor prosí Boha o dvě věci - světlo a věrnost.
"Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou,
ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, ..."

Boží světlo a věrnost jsou pro něj ujištěním,
že se ho Bůh nevzdá a že bude moci přijít k Bohu.
Rád bych se s vámi zamyslel - co myslíte, jak bychom mohli nejlépe najít cestu k Bohu
a přijít k němu?

Myslím, že to stojí za to, abychom hledali Boha a přišli za ním,
když nám všem dává vysvobození a je zdrojem jásavé radosti,
jak to žalmista popisuje, jaký je jeho Bůh.
Bůh nám už dal své světlo a svoji věrnost v Ježíši Kristu,
který na zemi narodil jako jeden z nás.
Ježíš přišel, aby nás vysvobodil od hříchu, abychom mohli přijít k Bohu a žít radostným životem spolu s Ním!

Naděje v Bohu

26. května 2020 v 23:42 | TH
Milí lidé,

rád bych sdílel jednu kapitolu z Bible, celý 43. žalm.
Je to "jen" pět veršů, ale mají nám mnoho, co říci.

"Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu,
dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem,
před člověkem záludným a podlým!
2 Tys přece moje záštita, Bože.
Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen
v sevření nepřítele?
3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou,
ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,
4 a já tam přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, zdroji své jásavé radosti,
a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!

5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše,
proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu,
jemu, své spáse. On je můj Bůh."

- Bible | Žalm 43

Pro rychlé seznámení s tím, co to jsou žalmy a jak jim porozumět:
V Bibli mají žalmy zvláštní místo. Jsou sbírkou 150 žalmů, které mají trojí základní užitek:

1) Žalmy jsou průvodcem k uctívání Boha - jak máme, nebo jakými způsoby můžeme uctívat Boha, ať chválou nebo modlitbou. Tyto žalmy mohou pomoci jako prostředek
k vyjádření svých myšlenek a pocitů, když někdy nevíme co říct.
2) Úlohou žalmů je také to, že slouží jako důkaz toho, jak je důležité přemýšlet, rozjímat, uvažovat o tom, co pro nás Bůh udělal a co nám říká v Bibli, která je Božím slovem.
3) Pomáhají nám lépe přemýšlet o Bohu a mluvit důvěrně spolu s Ním.
V dobrých i v těžkých chvílích můžeme důvěřovat tomu, že Bůh je věrný a také tomu, co je napsáno v žalmech, jak je Bůh veliký a chvályhodný.

- z knihy FEE, Gordon D. a Stuart DOUGLAS. Jak číst Bibli s porozuměním, s. 181-182.

Pak je ještě důležité dodat, že žalmy jsou jako modlitby - může to vypadat, jako že ten, kdo věří v Boha bude mít jen šťastný život. Ale jedním z lidí, kteří psali žalmy, byl třeba izraelský král David, který v bitvě porazil obra Goliáše, také zažíval úzkost, těžkosti či nebezpečí. V jeho životě byly i chvíle, kdy také hledal Boha, když se mu zdálo, že se Bůh vzdálil a neslyší jeho modlitby. Ale ať se dělo cokoliv, David nakonec stále chválil Boha,
ať mu bylo do zpěvu, nebo do pláče.
Podobně projevovali emoce i různí lidé, kteří dohromady napsali celou knihu žalmů.

V žalmu 43 je hlavním tématem, aby Bůh zjednal právo, aby Bůh pomohl a vysvobodil od nepřítele.

Známý anglický kazatel a evangelista 19. století, Charles H. Spurgeon, napsal knihu
s názvem The treasury of David, kde komentuje žalmy verš po verši.
K 43. žalmu napsal pár postřehů:

Napsal třeba, že veše 1-2,4-5. obsahují tzv. pět "moje", které autor v tomto žalmu vyjadřuje:

Verse 1-2,4-5. Five mys:

My cause -- "plead it." Moje příčina/věc/kauza -- "prosí o ni / aby ji Bůh hájil" -> verš 1.
My strength -- "thou art." Moje síla -- "jsi Ty" -> verš 2.
My joy -- God is. Moje radost -- "Bůh je" -> verš 4.
My soul -- "why disquieted." Moje duše -- "proč zneklidněná?" -> verš 5.
My God. Můj Bůh. -> verš 5.

V prostředním, třetím verši, žalmista prosí Boha:
"Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou,
ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,"

Ch. H. Spurgeon zde poukázal na jednu zajímavou i důležitou věc, že
"Světlo a pravda jsou nádhená a komplexní slova." ...
ale pak dodává, že jen tehdy, když jsou spolu kombinovány. Píše, že "odděleně už nejsou půdou důvěry a radosti".

Třetí verš jednodušeji a srozumitelněji:
Autor žalmu, král David, prosí Boha o jeho světlo a věrnost, aby dostal vedení v těžké situaci.
Čelí hrozbě nepřítele, a tak proto prosí Boha o pomoc
a také touží po tom, aby mohl přijít ke svaté hoře, k Božímu příbytku -
prostě tam, kde je Bůh, aby mohl s Bohem trávit čas a vzdávat mu chválu.

Pojďme i my, ať jsme v jakékoli situaci, ať dobré nebo špatné, prosit Boha o to,
aby byl naší pomocí a vedl nás
a jako to bylo opravdu srdeční touhou krále Davida - pojďme být také spolu s Bohem.
Je to možné díky Ježíši Kristu.
"V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou."
- Bible | List Efezkým 3,12

Děkuji, že jste se mnou strávili chvíli času nad Božím slovem.

Mějte se krásně. :-)

Radost a emoce

25. května 2020 v 19:00 | TH
Každý den se můžeme radovat z různých věcí, malých i velkých,
ale někdy také přijde smutek, nebo lítost, nad něčím, co nám chybí.

Emoce jsou ale dobré, signalizují nám totiž, co se děje v našem srdci.
Všechno, s čím se setkáváme, nás proměňuje
a různé situace v nás vyvolávají různé emoce.

V Bibli, která se skládá z 66 knih Starého a Nového zákona,
lze najít jednu knihu s názvem Žalmy.
Je to sbírka 150 žalmů, které jsou zvláštním druhem poezie, jako literárního žánru.
Jsou to napsané modlitby a hudební básně, ve kterých se objevují ty nejrůznější emoce.

Lidé, kteří psali jednotlivé žalmy, také zažívali emoce a vyjadřovali svými slovy to,
jak se cítí vůči sobě, druhým lidem, nebo také i jak vnímají svůj vztah s Bohem.
Měli také v srdci různé touhy, ale snad největší touha ze všech byla, aby jim byl Bůh blízko.
Je to touha po vztahu s Bohem.

Zde je krátká ukázka z Žalmu 42, od druhého až do čtvrtého verše:

"Jako laň dychtí po bystré vodě,
tak dychtí duše má po tobě, Bože!
3 Po Bohu žízním, po živém Bohu.
Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci,
když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?""

Pak na závěr této písně jako modlitby,
je v posledním, dvanáctém verši napsáno:

"Proč se tak trpce rmoutíš, má duše,
proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu,
jemu, své spáse. On je můj Bůh."

Na začátku tohoto žalmu autor vyjadřuje, jak moc touží po Bohu,
a dokonce mu tečou slzy, protože něco postrádá ve svém životě.
V šestém a dvanáctém verši si pak opakuje, že nemusí mít úzkost,
ale že bude čekat na Boha, a opět mu bude vzdávat chválu!

Proč má ten žalmista takovou naději ve svém Bohu,
že na něj čeká s důvěrou, že mu bude opět vzdávat chválu?
"On je můj Bůh" - je důvod té naděje a radosti, kterou z Boha má.
Kéž je tento Bůh také náš Bůh, na kterého čekáme - když se k Němu obrátíme, tak nás nikdy nezklame!

Radost z Boha

25. května 2020 v 10:31 | TH
Milí lidé,

mám radost, že s vámi mohu sdílet pár slov k povzbuzní!

Každý z nás má radost, když má něco, z čeho se může radovat!
Může to být třeba rodina, přátelé, krásný den, dobré jídlo, pěkné oblečení.
Jsou to dobré věci, které nám můžou dávat radost.

Aby toho nebylo málo, tak kromě radosti
zažíváme i smutek z rozbitých snů nebo nenaplněné touhy v srdci.
Je tu ale stále ještě mnohem větší zdroj radosti,
na který může být spolehnutí, že se nikdy neztratí.

Je to Bůh, který velmi miluje každého člověka, každého z nás.
Jenom Bůh je opravdu ten, kdo nás opravdu na 100% miluje
a záleží mu na nás.

Věřím, že se Bůh z nás také raduje, když jsme zachráněni v Ježíši Kristu!
Tato záchrana je z Boží lásky k nám, jak stojí napsáno v Bibli:

"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna,
aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."
- Bible | Jan 3,16

To je důvod, proč můžeme být Bohu vděční a radovat se spolu s Ním, že nás zachránil!
:-)

Vítejte zde!

22. května 2020 v 23:56
Milí lidé, vítejte zde!

Nový blog je spuštěn, zapínáme světla majáku.
Maják má zrcadla, která odráží paprsky světla do tmy.

Stejně tak máme i my, křesťané, zářit jako světla ve tmě,
odrážet svým životem Boží lásku
a ukazovat tak na Ježíše Krista, který o sobě řekl, že je světlo světa.

Ježíš k nim opět promluvil: "Já jsem světlo světa.
Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
- Bible | Jan 8,12

Kam dál